K napsání tohoto tématu mě nedávno inspiroval jeden tatínek, který se mě u porodu zeptal: ,,A paní doktorko manuál na to naše miminko dostaneme?"
K napsání tohoto tématu mě nedávno inspiroval jeden tatínek, který se mě u porodu zeptal: ,,A paní doktorko manuál na to naše miminko dostaneme?"
Co se týče tématu kojení, tak jsem původně vůbec nechtěla toto téma rozebírat. Je to oblast, kterou se zabývají laktační poradkyně, a pro mě bylo toto téma donedávna velkou neznámou… Kromě puerperální mastitidy, kterou vídáme na ambulancích nezřídka.
Nejprve se chci omluvit za tak dlouhou odmlku, ale příprava nového blogu, předvánoční shon, práce a Míša mě dost zaměstnaly, takže jsem to dřív nestíhala.
V minulém díle jsem popsala porod a první pocity, které následovaly bezprostředně po něm. A jak jsem psala emocí bylo mnoho, ale žádný z nich nebyl mateřská láska… Vlastně když to teď vidím zpětně, tak jsem si ani zdaleka neuměla představit, co to ta mateřská láska vlastně je…
Tak a je to tady… třešnička na dortu… závěr celého kolotoče jménem těhotenství – porod.
Na začátek opět moc děkuji za vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělaly čas k přečtení mých článků.
Jak je mým zvykem, musím na začátku opět poděkovat. Jsem šťastná, že se vám články líbí. Dneska se budu věnovat pohybům plodu.
Jelikož mě doslova nakoplo stále se zvyšující množství čtenářů mých článků, tak mi to nedalo moc práce se přemluvit k napsání dalšího pokračování...
Na začátek vím, že se opakuji, ale opět moc děkuji za vaši přízeň a pozitivní reakce a ano... opravdu jsem to nečekala :-) Hned na začátek musím podotknout, že opravdu nechápu, koho napadla taková kravina, aby celodenní pocit na zvracení nazval „ranní nevolnost“... ?!? Omlouvám se všem pánům, ale tuhle blbost musel vymyslet chlap :-)
Nejdříve bych chtěla moc poděkovat za mnoho pozitivních ohlasů a přečtení mého prvního článku. Moc mě potěšilo, že vás v tak krátké době bylo tolik, a tak mě to pozitivně nakoplo, že dnes přidávám ještě část 2. A pak už půjdu s Míšou na procházku :-)
Jsem lékařka, obor Gynekologie a porodnictví. Vždycky jsem byla k těhotným pacientkám maximálně empatická a snažila jsem se vžívat do jejich stesků a obav, ale až potom, co jsem si tu devítiměsíční adrenalinovou jízdu na horské dráze zažila na vlastní kůži, tak teprve můžu na 100 % říct, že opravdu vím, jak se mé těhotné pacientky, popř. čerstvé maminky cítí.