Pohyby miminka v děloze jsou základním ukazatelem toho, zda se miminku v děloze daří dobře. Pohyby začínají nastávající maminky vnímat kolem dvacátého týdne těhotenství. Prvorodičky o něco později. Naopak ženy vícerodičky většinou vnímají pohyby mnohem dříve. Na začátku je to jen takové jemné šimrání v podbřišku, které se dá lehce zaměnit s pohyby střev. Postupem času jsou pohyby intenzivnější a mění se v nezaměnitelné kopance a dloubance :-)

To, že se miminko hýbe je pro maminku hlavním znakem toho, že je miminko v pořádku. Respektive, řeknu to úplně otevřeně. Je to jasný ukazatel toho, že děťátko v břiše žije.

Samozřejmě nemůžeme po tom drobečkovi chtít, aby boxovalo a kopalo 24 hodin denně. Stejně jako my, mají i děťátka v děloze nárok na spánek, což jsou chvíle, kdy pohyby ustávají.  Nicméně minimálně jednou do hodiny by měl být znát pohyb miminka. Pohyby jsou typicky intenzivnější večer a v noci. Je to hlavně tím, že je žena v klidu, a víc se na dění v děloze soustředí.

Rozhodně nepodceňujte, když se miminko přestane hýbat. Pokud máte pocit, že jste děťátko delší dobu necítila, je na místě zkusit změnit polohu, z lehu do stoje, přetočit se druhý bok, udělat dřep nebo trošku zatřást s bříškem. To stačí k tomu, aby se děťátko pohnulo. Pokud však tyto podněty nezabírají, je na místě vyrazit k lékaři.  Nebojte se a jeďte klidně v noci nebo o víkendu. My tady jsme a jsme tady právě proto, abychom Vám pomohli zjistit, zda je vaše děťátko v pořádku. Podíváme se ultrazvukem na miminko, zkontrolujeme jeho srdeční akci a pokud bude vše v pořádku, tak s klidem v duši odcházíte domů. Pokud ne, tak máme šanci miminko zachránit ještě před tím než dojde ke katastrofě. Bohužel se setkáváme i s případy, kdy už musíme mamince oznámit, že miminko v děloze je již mrtvé.

Z praxe musím říct, že naštěstí drtivá většina maminek, které přijdou se strachem, že necítí pohyby, odchází s ujištěním, že je vše v pořádku a miminka zahajují lekci kung fu již mezi dveřmi vyšetřovny :-). 

Za poslední měsíc jsem se však setkala se dvěma příběhy, které byly jiné. Jeden se šťastným a druhý bohužel se smutným koncem.

V prvním případě se jednalo o maminku ji v termínu porodu. Prvorodička. Nejprve volala na porodní sál s dotazem, zda má vůbec jezdit a plašit, když má pocit, že necítí pohyby miminka. Nebyla si jistá jak dlouho, ale jelikož po telefonu se miminko zkontrolovat nedá, byla poučena, aby ihned přijela. Následně jsme na porodním sále zkontrolovali akci srdeční, který byla kolem 140 úderů za minutu. Následně byla paní připojena na CTG. To však sice zaznamenávalo srdeční akci kolem 140 úderů za minutu, nicméně beze změny. Bez rozkmitu a monitor byl hodnocen jako patologický - tzv. silentní záznam. Přímo z příjmu jsme maminku odvezli na operační sál k císařskému řezu. Příjem jsme sepisovala až zpětně s operačním protokolem. Děťátko bylo na světě během pár minut a i tak bylo ve stavu, kdy potřebovalo resuscitaci. Naštěstí se brouček rychle oklepal a během malé chvilky začal dýchat sám. Maminka přijela právě včas. Bylo to obrovské štěstí. A já mám velikou radost, že jsem mohla pomoci a děťátko už je v pořádku doma.

Druhý příběh je opět o mamince prvorodičce. Do termínu porodu zbývá asi měsíc a půl. Veškerá vyšetření byla v pořádku. Není důvod, proč se něčeho obávat. Na pravidelnou kontrolu do těhotenské poradny přichází s tím, že od včerejška miminko necítí...Na ultrazvuku bohužel není srdeční akce. Dívala jsem se na mrtvé dítě a pak na lesknoucí se oči ženy, který zoufaue čeká na ujištění, že je vše v pořádku, a pomalu jsem musela oznámit, že děťátko již nežije. V podstatě jste ten, kdo pronese slova, která té dušince před váma zhroutí život. To jsou chvíle, kdy svojí práci nenávidím. Nemůžu udělat nic. Jen té ženě, se kterou hluboce soucítím setřít slzy, pohladit, obejmout, nabídnout psychologa, zavolat rodině a víc nic...bohužel i tohle se stává a my často ani nepřijdeme na to proč? A už vůbec nemůžeme říct, jestli by byla šance miminko zachránit, kdyby přijela dřív....

Proto nikdy nepodceňujte vnímání pohybů miminka. Když si nejste jistá, zkuste ho pozlobit a když ani to nepomůže, raději přijeďte. Lepší je přijet zbytečně, než přijet pozdě...