V poslední době se hodně spekuluje o tom, zda by si neměla každá ženy sama zvolit způsob porodu. Jestli spontánní porod nebo císařský řez.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese. Při císařském řezu může dojít k poškození močového měchýře či většímu poranění dělohy. V pooperačním období mohou nastat zánětlivé komlikace nebo hematom s nutností opětovné operace. A mnoho dalšího s čím vás nechci strašit.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou. Snažíme se plánované císařské řezy dělat po 39. týdnu těhotenství, ale i tak je to pro nepřipravené miminko velmi nemilé překvapení.

Já naprosto rozumím všem argumentům zastánců císařského řezu před spontánním porodem. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Většinou se maminky snaží dosáhnout císařského řezu kvůli strachu z bolesti při spontánním porodu. Což je trošku kontraproduktivní, když si uvědomíme, jak bolí rozříznuté břicho. Navíc v dnešní době umíme porodní bolesti velmi efektivně a sofistikovaně tlumit. 

Pravda je, že každá žena je jiná. Některá se z císařského řezu dostává několik týdnů a trpí bolestmi a jiná již po několika dnech běhá s úsměvem na rtech.  Stejně je to i se spontánním porodem. Nicméně ze zkušenosti musím říct, že po spontánním porodu jsou maminky mnohem dříve plně fit a mohou se na 100% věnovat miminku.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Když nastal den D. a paní měla kontrakce po pěti minutách - chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminka ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Takže za mě sekci ano, ale jen v případech, kdy to vyžaduje zdravotní stav a výhody převyšují rizika a tohle rozhodnutí by měl provést zkušený lékař. A dělat sekci kvůli strachu z bolesti, když umíme efektivně tlumit bolest u vaginálního porodu, je opravdu zbytečné. 

Za mně řez na přání = cesta do pekel.

Co si myslíte vy?