Karcinom prsu. Každoročně si tuto děsivou diagnózu vyslechne až sedm tisíc žen a i když se počet úmrtí na karcinom prsu postupně snižuje, stále se jedná o téměř dva tisíce maminek, babiček, sester, manželek a dcer, které svůj boj s karcinomem prsu každý rok prohraje.

Karcinom prsu znali již staří Egypťané 1600 let před naším letopočtem. O dost později kolem roku 200 našeho letopočtu zkoumal Galén tkáň pokročilého karconimu prsu. Rozšířené krevní cévy v nádoru přirovnal ke krabím nohám a takto vzniklo označení  ,,cancer´´.

Prevence

Čím dříve je nádor objeven, tím dříve se začne léčit a tím větší je šance na přežití. Prevence je proto alfou omegou.  V první řadě je důležité samovyšetření. A to u všech žen.  Nemyslete si, že v pětadvaceti se vás to netýká. Omyl. Pravdou je, že nejvíce ohroženy jsou ženy mezi šedesátým a sedmdesátým rokem života, ale není výjimkou ani karcinom prsu u třicetileté. Bohužel jsem se v poslední době s tímto problémem setkala ve svém okolí několikrát. Vždy stejný scénář. Jedno či dvě malé děti, bulka, biopsie a velký šok…  Takže jsem si prohmatala prsa, našla jsem si asi tak 150 bulek a radši jsem se objednala na ultrazvuk…(doktor sám sobě doktorem = hypochondr :-D ).

Rozložení počtu karcinomů prsu do věkových skupin vidíme na grafu – zdroj NOR. Jedná se o data z let 2010-2014. 

Samovyšetření

Pojďme ale zpět k tomu samovyšetření.  Vyšetřujeme každý měsíc těsně po menstruaci.  Poctivě obě prsa.  Jeden prs trvá cca deset minut. Je důležité postupovat systematicky od kraje k bradavce.  Kontrolujeme i uzliny v podpaží.  Každá žena má prsní žlázu různě členitou. Pod vlivem ženských hormonů dochází také k cyklickým změnám. Je proto zásadní vyšetřovat pravidelně a ve stejnou dobu cyklu. Pokud svou prsní žlázu žena dobře zná, je schopná zachytit i drobnou změnu v úplném začátku.  

Vyhledat lékaře bychom měly když:

• Na prsu nahmatáme bulku.

• Dojde ke vpáčení bradavky. (Pokud máte bradavku vpáčenou už 20 let, tak nemusíte:-) )

• Prs je bolestivý.

• Objeví se vyrážka nebo svědění.

• Dojde ke zduření uzlin v podpaží.

• Začne z bradavky ,,něco´´ vytékat.

Tyto příznaky nemusí být nutně příznakem, že máte karcinom prsu!!! Ale je to důvod k vyšetření odborníkem.

Mamograf nebo ultrazvuk?

Od 45 let poté hradí pojišťovna každé dva roky mamograf. U mladých žen je k vyšetření prsu vhodnější ultrazvuk. Pojišťovna jej bohužel jako prevenci nehradí. Cena se pohybuje kolem dvou až pěti set a určitě je dobré, aby každá žena starší třiceti let na ultrazvuk preventivně zašla.  

Prosím nenechte se zmást výkřiky o škodlivosti mamografu. Stále výhody převyšují rizika a včasná diagnostika karcinomu prsu zachraňuje ženám život.

Já osobně si myslím, že plošný mamografický screening doplněný ultrazvukovým vyšetření a samovyšetřováním je správná cesta.

 

Tady máte několik údajů ze studií:

Gothenburg Screening Trial (1997) nalezl 45% redukci mortality u screenovaných žen mezi 40.–49. rokem života.

 

Health Insurance Plan of NY – redukce mortality o 23 % u žen mezi 40–64 lety.

 

Two-County Trial (Švédsko) – redukce mortality ve skupině žen 40–74 let o 31 % a ve skupině 50–69 let o 39 %.

 

Velká Británie – snížení mortality u žen mezi 45–64 lety o 24%.

 

(zdroj: Postgraduální medicína, Karcinom prsu, MUDr. Pavel Strnad, CSc., 6/2001)

 

Rizikové faktory

 Hlavním rizikovým faktorem rozvoje tohoto onemocnění je karcinom prsu v rodině.  Riziko rozvoje karcinomu prsu se zvyšuje až třikrát u žen, jejichž maminka či sestra prodělala toto onemocnění.  Takto vzniká okolo 20% karcinomů prsu. 

Část těchto nádorů je podmíněna dědičnou mutací genů  BRCA 1 a BRCA 2. Při pozitivitě mutace BRCA 1 se zvyšuje riziko vzniku karcinomu prsu do padesáti let věku z 2% na 50%.  U BRCA 2 je to kolem 35%. Což je velmi zásadní.  Dále tyto mutace zvyšuje riziko vzniku karcinomu vaječníku.

Pro zajímavost: Pokud jsou nositelé této mutace muži, tak mají čtyřnásobně vyšší riziko kolorektálního karcinomu a trojnásobně vyšší riziko karcinomu prostaty.

 

Jaké je to doopravdy? 

Karcinom prsu je velmi těžký soupeř. Jsou však mezi námi i ženy, které tento boj dokázaly vyhrát. Ráda bych Vám všem představila mojí pacientku Pavlu, která je jednou z těch, které to dokázaly. S Pavlou jsem se seznámila na porodním sále, když jsem jí pomáhala přivést na svět její druhé dítě. V tu chvíli jsem si vůbec nedokázala představit, že tato krásná mladá žena bude zanedlouho bojovat o život...

Pavla svůj boj s karcinomem prsu vyhrála.

Prosím přečtěte si tento příběh. Moc bychom si obě přáli, aby ty, které nevyšetřují, vyšetřovaly. Ty, které váhají, zda jít na vyšetření, šly. A ty, které zažívají šok, zoufalství a strach, našly naději a bojovaly.

Pavlin příběh

,,Často, když se lidé dozví, že mi byl ve 33 letech diagnostikován karcinom prsu,  následuje otázka, jak se na něj přišlo. Můj příběh je důkazem toho, jak důležité je samovyšetření.

V lednu 2015 jsem byla ještě v době, kdy jsem kojila dceru, na kontrolním ultrazvuku. Na ten jsem chodila pravidelně kvůli rodinné anamnéze. Moje babička rakovinou prsu onemocněla ve svých 60ti letech. V únoru jsem dceru po 14ti měsících dokojila. Nahmátla jsem drobnou bulku, a tak jsem se raději na ultrazvuk objednala znova. Při něm mi paní doktorka řekla, že určitou změnu pozoruje, ale že jde pravděpodobně o změnu hormonální, související s kojením. Pro jistotu mi však nechala udělat biopsii.  Po pár dnech jsem se dozvěděla, že jde o zhoubný útvar. Úlevou paradoxně bylo, že se bez odkladu spustil kolotoč vyšetření. Ta vedle prvního útvaru v prsu odhalila ještě jeden menší. Nakonec jsem se s podporou manžela rozhodla pro úplné odstranění prsu, neboť menší z nádorů byl těžko lokalizovatelný a byla otázka, kolik tkáně by vlastně šlo zachovat. Operace jsem musela nakonec podstoupit dvě. Při druhé mi byla pro jistotu ostraněna část prsního svalu. Konečná biopsie ukázala, že nádory byly zatím malé, měly nejnižší stupěň agresivity a byly vyvolány hormonálně (estrogenem). Spádové uzliny byly čisté. To byly pochopitelně povzbudivé zprávy. Nemusela mi být nasazena chemoterapie ani ozařování. Dodnes se ale léčím hormonálně, kdy je mi snižována hladina estrogenu.  V zásadě to znamená, že jsem v předčasném přechodu. Není to nic, z čeho by člověk mohl jásat, ale rozhodně se s tím dá bez větších problémů žít. Stejně tak jsem si zvykla na to, že mám z půlky hrudníku přistávací dráhu. Možná i proto, že jsem od dětství znala babiččin hrudník, stejný jako teď ten můj. Nepopírám, že došlo na slzy a že jsem si na pohled v zrcadle musela zvyknout, ale hlavně díky manželovi, který k situaci od začátku přistupoval empaticky a s vírou, že to zvládneme, jsem si zvykla rychle.  Nikdy nezapomenu na jeho větu, že je mu jedno, jestli mám prso jedno, dvě nebo tři, protože pro něj je podstatné, abych byla zdravá. Jeho podpora a pomoc rodiny mi usnadnily nejen rekonvalescenci, ale i návrat do běžného života. Ten je a samozřejmě i dál bude ovlivněn strachem z recidivy, omezeními, která přineslo odstranění svalu a části lymfatických uzlin v podpaží.  Děkuji však své intuici, která mě k samovyšetření přivedla. Nádor tak byl odhalen včas. Dokázala jsem si tak ušetřit spoustu dalších nepřijemností.´´