Musím říct, že než jsem se rozhodla pořídit si Míšu, tak jsem s blížící se magickou třicítkou, slyšela několikrát za den a ze všech stran. ,,No a kdy ty si taky konečně pořídíš to miminko?´´ ,,No to je pořád kariéra, kariéra…aby ti neujel vlak…´´ Někteří ostřejší odborníci už dokonce slyšeli i houkání mého ujíždějícího vlaku a skuhrání vyhasínajících vaječníků… Tak tohle je opravdu to nejhorší. Vůbec člověk není ve stresu, když si sám nejste jistý, jestli to dítě vlastně chcete. Jestli vaše kariéra bude opravdu tak skvělá, jak si jí plánujete a jestli třeba vůbec máte buňky na to být matka??? Správná matka, minimálně tak skvělá jako ta vaše maminka…  

Myslím si, že tohle prudění by mělo být trestné. Ničemu to nepřidá.  Mám mnoho pacientek, které tento tlak okolí opakovaně dohání k slzám.  Pravda je, že plodnost po třicítce razantně klesá. Ano. S rostoucím věkem matky se zvyšuje riziko vrozených vývojových vad plodu a také poranění pánevního dna při porodu je mnohem vyšší….ale jak na to?

Za prvé k tomu těhotnění je potřeba chlap. A ne jen tak ledajaký chlap. Muž, který bude otcem vašeho dítěte a to není jen tak někdo. Navíc často se právě okolo té třicítky páry rozcházejí a to je problém. Než se vzpamatujete z rozchodu a najdete v sobě sílu začít hledat nového životního partnera, tak uběhne nějaký ten měsíc či rok a potom to hledání partnera, když už má člověk trochu jiné požadavky než měl ve dvaceti, také není jednoduché…no a potom si samozřejmě nepořizujete dítě po měsíci známosti… A čas běží a výkřiky o ujíždějícím vlaku přidávají na intenzitě.

Věřte dámy – nejste v tom samy a rozhodně není všem dnům konec. Nicméně mám pro vás radu. Pokud máte partnera a zázemí a je vám třicet, neodkládejte to a rozhodně nečekejte na to, až to přijde a vy se budete cítit tak, že budete matka roku. Já jsem si ještě týden před porodem nijak nedovedla představit, že budu máma a vůbec jsem nevěděla, jak se to dělá.

Rozhodnutí, že si pořídíme dítě, bylo na mně. Miloš chtěl už dřív…takže se čekalo až já dozraju… Tak rozhodně jsem nedozrála :-D Byla jsem ale několik měsíců v ambulanci asistované reprodukce.  Denně jsem viděla páry, které zoufale toužily po dítěti, a kdyby mohly podepsat vlastní krví smlouvu s ďáblem, tak by to bez váhání udělaly, jen aby se konečně zadařilo. Často to byly úspěšní, dobře situovaní lidé kolem osmatřiceti, čtyřiceti let. A já jsem si najednou uvědomila, že takhle to nechci. A otěhotněla jsem. Mnohokrát jsem se v těhotenství ptala sama sebe, jestli to opravdu bylo správné rozhodnutí, jestli jsem zralá na to být máma, jestli jsem neměla ještě počkat, jestli mně to úplně profesionálně nezničí…. A teď skoro s dvouletým dítětem musím říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Ano není to jednoduché. Skloubit dítě, práci, rodinu….Musíte dělat kopromisy, ale jde to a já jsem nejšťastnější  dr. Máma.

Takže vzkaz pro vás, co vyprávíte o ujíždějících vlacích – stačí to jednou…vícekrát už je to zbytečné a může to hodně ublížit. A vy co váháte a čekáte na vhodnou chvíli, tak na nic nečekejte, protože vhodná chvíle nebude nikdy :-)